AERO 135 Hughes/McDonnell Douglas/Boeing AH-64 Apache

Předobrazem bitevních vrtulníků se stal americký typ AH-1 Cobra, který se záhy po svém vzniku dočkal širokého nasazení ve válce ve Vietnamu. Tehdy šlo primárně o protipěchotní typ, protože na bojišti nebyly četné střety s obrněnou technikou nepřítele. Pro USA ale nebyl Vietnam typickou hrozbou, tou byly mohutné tankové kolony zemí Varšavské smlouvy. I proto vznikaly další verze Cober vybavené protitankovými střelami TOW určené právě k likvidaci obrněné techniky nepřítele. Jenže typ AH-1 i přes všechny své kvality a definici zásad pro bitevní helikoptéry vždy trpěl určitým nedostatkem výkonu, malým prostorem pro zástavbu speciálních systémů a v neposlední řadě i nižší úrovní bezpečnosti. Proto v USA vznikla soutěž AAFSS (Advanced Aerial Fire Support System), která měla na tyto poznatky reagovat a přinést US Army zcela novou generaci bitevního stroje se sofistikovanými zbraňovými systémy i letovými parametry umožňujícími stroj chránit nejen pancéřováním a ochrannými systémy, ale i taktikou nasazení s extrémně rychlým letem. Projekt AAFSS se ale ve své době ukázal jako příliš ambiciózní, a tak byla zvolena cesta náhradní soutěže AAH (Advanced Attack Helicopter). Ta sice upustila od mnohých požadavků na extrémní rychlost či objem neseného speciálního vybavení, co do požadavků na bezpečnost a odolnost ale dodnes představuje nenáročnější zadání. V ní zvítězil typ YAH-64, od jehož vzletu v roce 2025 uplynulo padesát let. Tento vrtulník, v sériové výrobě nazývaný Apache, se poté stal doslova ikonickým typem. Nasazení více než dvou set strojů v během operace Desert Storm v Iráku pomohlo zvýšit reputaci typu a spustit i modernizační programy, jejichž posledním výsledkem je současná verze AH-64E Apache Guardian. Ta sice nadále nedosahuje výkonových parametrů požadovaných v tendru AAFSS, avšak přináší nesrovnatelně vyšší bojové schopnosti, a hlavně vysokou robustnost a odolnost. Extrémně náročné zadání vedlo ke vzniku typu, který i v dnešních nejmodernějších verzích nadále spoléhá na půl dekády starý koncept, na němž není co měnit. AH-64 dnes představuje jednoznačně nejpokročilejší bitevní vrtulník na světě, který co do schopností nepřekonal a v dohledné době ani nepřekoná žádný evropský, ruský ani čínský typ. I proto je také AH-64 nadále jádrem útočné schopnosti US Army a tyto vrtulníky provozuje nebo bude provozovat celkem osmnáct zemí světa. A u mnohých z nich slouží vrtulníky spolehlivě tři dekády a náhradou se stávají další modernizace či zcela nové AH-64. A ačkoliv US Army u svých transportních strojů počítá s přechodem na vysokorychlostní platformu MV-75 vzešlou z prototypů konvertoplánů V-280 Valor, bitevní sekce má nadále spoléhat na modernizované AH-64. Teprve až v následující dekádě se má rozhodnout, zda-li dojde k náhradě AH-64 novým typem, či jejich další hluboké modernizací pro níž výrobce připravuje i koncepty vysokorychlostních derivátů s tlačnou vrtulí v prstenci. Početnost flotily, extrémně náročné nasazení v mnoha konfliktech i kontinuální modernizace z AH-64 učinily mimořádně efektivní bojový typ, který budeme na obloze vídat nejméně ještě 75 let po vzletu prvního YAH-64.